• PDF

Farář Janák 1941_1956

Farář Jaroslav Janák

„Dne 28. října 1942 stihla zdejší farní budovu pohroma. Vyhořela. Celá západní část, do zahrady, část severní strany a část jižní strany byly zničeny. Od starého komínu v kuchyni (druhá místnost ode dvora), který nebyl zazděn, nýbrž jen zasypán a spojen s novým komínem (děláno asi před 35 roky) chytla stropová výplň na půdě. Tam bylo v mezistropí napěchováno jako isolace seno, sláma, plevy, atd. To ovšem doutnalo, až to propuklo po celé délce západní strany. Byl jsem odpoledne na pohřbu p. Suchany na Olšanech, který se mnou před půl rokem ležel v nemocnici. O ohni jsem se dozvěděl již v Radotíně. Měl jsem tam kolo a domů jsem jel jako šílenec. Celý ten kopec z Radotína jsem vyšlapal. Nikdy před tím jsem to nedokázal a sotva někdy dokáži. Doma to byl obraz hrůzy. Co nebylo zničeno ohněm, bylo zničeno vodou. I v těch místnostech, které zůstaly, byly stropy úplně promočeny a voda stála po celé podlaze do výše prahu. Úřední spisy, nábytek, atd. bylo všechno zachráněno obětavostí občanů a pohotovostí hasičů. Než prohořely stropy, bylo vše venku. Nic se mi celkem neztratilo, jen náramkové hodinky, které jsem nechal ležet v kanceláři na stole. K hašení sjely se tyto sbory: Třebotov, Solopisky, Radotín, Chýnice, Choteč, Kosoř, Radotín a z Prahy 3 vozy. Nutno poznamenat, že první na místě byli ze Solopisk a účinně zasáhli. Jejich motorová stříkačka prodělala svůj křest. Třebotovští hasiči zasekli sací hadici do bahna a dlouho se nemohli utrhnout. Dle líčení chotečských hasičů provedli sice skvělý nástup k hašení, ale poněvadž měli krátkou sací hadici, čerpali vodu z necek na dvoře č.p. 52. Ochotní lidé jim vodu do necek pumpovali. Toto množství však nestačilo a proud vody byl velmi slabý, což vzbuzovalo úsměv na rtech samotných chotečských hasičů. Nepřijet ti „Pražáci“, tak to shořelo všecko. Asi po dvou hodinách byl oheň lokalizován, takže již nehrozilo nebezpečí, že shoří celá budova. Celých 14 dní potom však bylo třeba ulévat doutnající trámy. Jak to vypadalo v následujících dnech, sotva si kdo bude umět představit, kdo něco podobného nezažil. Tu první noc jsem spal s otcem u Ježků, ale druhou jsem se již vrátil. Potom jsme celý týden stěhovali věci od sousedů, čistili nezničené místnosti a spravovali střechu, která byla strašně rozbitá od vody ze stříkaček. Vydatným pomocníkem při všech těchto pracích byl mi p. uč. Jos. Ježek.
I toto zlo přineslo něco dobrého. Nikdy bych byl asi nedostal z fary nájemníka Ant. Hlaváče, který zde bydlel již za p. faráře Saksla, jsa jeho deputátním dělníkem. Později spachtoval si část farních polí a na faře bydlel dál a domníval se, že má větší práva na faře, než já. Druhý zisk byl, že jsem měl spoustu trámů a krovů, které se mi velmi hodily k topení, poněvadž nebylo možné žádné dříví koupit…“

Zaznamenal ve farní kronice otec Jaroslav Janák, který zde žil a spravoval farnost od roku 1941

Fara před pořárem r. 1942

Fara před vyhořením - 1 Fara před vyhořením - 2

 

Rozsah poškození byl pojišťovně oznámen ve výši 33%. Arch. Svoboda ze Zbraslavi ještě v listopadu 1942 vypracoval projekt na obnovu celé budovy, který však byl protektorátním pracovním úřadem zamítnut. Bylo provedeno jen provizorní zajištění poškozeného východního a zbytků hlavního a zadního křídla. Na severní straně bylo otevřené přední křídlo uzavřeno požárním štítem u schodiště, na jižní straně byl starší poškozený štít opraven. Vyhořelé křídlo bylo odděleno zazděním všech dostupných otvorů, byly v něm strženy všechny nedohořelé a polozřícené konstrukce včetně starého kamenného štítu. Náklad těchto úprav činil 26.112,- Korun (Vs Zbraslav, kart. 1293). Po osvobození je známa oprava střechy roku 1954 a zastřešení průčelní části fary v délce 10 m roku 1958. V části objektu byly zřízeny místnosti sanatoria pro plicně nemocné (Z farních záznamů). Roku 1956 byla tehdejší Státní památková správa upozorněna soukromým dopisem na neutěšený stav zámečku, který prý od požáru nebyl obnoven ani náležitě opraven, avšak po vyjádření MNV Třebotov, že objekt je v dobrém stavu a plně využit v jednání nepokračovala.¨

Fara po požáru 28. 10. 1942

Fara po požáru 28. 10. 1942 Fara po požáru 28. 10. 19421 Fara po požáru 28. 10. 19421 Fara po požáru 28. 10. 1942

Rekonstrukce v letech 2001 – 2003

Hlavním cílem rekonstrukce bylo s maximální mírou ohleduplnosti využít a zachovat stávající dispozice domu, rozsah stavebních úprav zcela minimalizovat, pokusit se především o renovaci stávajících konstrukcí a maximálně o dostavbu příček a přístaveb, kde je možné opětovné budoucí odstranění beze ztrát původních konstrukcí. Pro prostupy bylo plně využito stávajících otvorů, nebo dočasně zazděných původních historických prostupů, případně i prostupů vzniklých dosavadní destrukcí konstrukcí.

Největší zásahy bylo nutno provést ve vyhořelém křídle, které bylo poškozeno požárem
r. 1942. Další působení povětrnostních vlivů, změny vlhkosti, promrzání, smršťování, nedostatky a vady v materiálu, tj. smíšené zdivo na nekvalitní maltě a absence jakékoliv izolace a konečně nedostatečná údržba způsobily celkovou devastaci západního křídla.

Rekonstrukce  r. 2001

Vyhořelé křídlo - ubourané - 1 Vyhořelé křídlo - ubourané - 2 Vyhořelé křídlo - ubourané - 3


Vnitřní zdi 2. NP byly v havarijním stavu ohrožující bezpečnost a proto bylo nezbytně nutné jejich odstranění. Aby byl zákrok co možná nejšetrnější, byly sejmuty vzorky fabionů z původních stropů a zachovány jejich profily pro pozdější rekonstrukci na nové trámové záklopové stropy s podbitím z rákosu. Okna, okenice a špalety byly použity jako vzory pro výrobu přesných kopií.

Po tomto největším stavebním zákroku dostalo konečně po 59 letech západní křídlo nový krov a celá budova novou sedlovou střechu.

2010

Dnes jsou v celém západním křídle 2.NP a 3.NP, původně zdevastovaného požárem, připraveny pro návštěvníky luxusní stylové apartmány, v 1. NP byl vybudován v bývalé konírně bazén, fitcentrum, sauna a solárium a z původních chlévů a kurníků vznikla vstupní hala.