• PDF

Rekonstrukce stavební historie Třebotovské fary – tvrze, jako synthesa výsledků archivního bádání a povrchového průzkumu vlastní budovy, naráží na nedostatek zjištěných zpráv i nedostatek většího množství datovatelných stavebních prvků. Její závěry jsou proto do jisté míry hypotetické. Zcela nejasný je zatím již vznik prvotního feudálního sídla. Situace na dně táhlého údolí umožnila vybudování vodní pevnůstky, obtékané vodou z rybníka, tedy zřejmě současně založeného, v jehož dně vyvěrá pramen.

Poprvé je Třebotov zmíněn r. 1253, kdy byl v držení Křížovníků a plat ze vsi měl být použit na opravu mostu pražského. Prvním známým držitelem tvrze byl kolem r. 1361 Kryštof Bavor, pražský staroměstský měšťan a kolem r. 1372 jiný měšťan z Prahy Henslin Pesoldův, který prodal r. 1374 Třebotov staroměstskému rychtáři Merklínovi Stachovi. Převodem přešel potom statek r. 1383 na jednoho se Stachových věřitelů a ještě téhož roku přebírá tvrz i dvorec do držby místokomorník Oldřich Medek z Valdeka, příslušník jedné z větví významného českého šlechtického rodu. Poněkud jistě zkreslený odhad Valdekova převzatého majetku z r. 1387 cení statek na pouhých 80 kop, zatím co rychtář Stach jej o 13 let dříve koupil za sumu 4x vyšší. Povinný roční úrok dvou kop ke Karlštejnu, jak se uvádí v úvodních dějinách objektu, znamená tehdy dosud jistý vztah závislosti na tomto královském hradu.

Pánové z Valdeka vlastnili Třebotov nejméně 60 let, učinili jej svým rodovým sídlem a psali se s přídomkem „Na Třebotově". Po vleklém tvrdošíjném sporu získali později i druhou polovici Třebotova, která byla do té doby v ruku jiných majitelů.
Významná funkce Oldřicha Medka v královských službách i jeho hmotné postavení opravňují předpokládat, že právě on byl snad stavebníkem nové tvrze, budované jako pravidelný čtverhran, navazující tak svým progresivním půdorysem na tradice luxemburské královské huti.

Čtverec tvrze o straně cca 30 m (30 x 31,5) a síle obvodových zdí kolem 120 cm, měl především při svém severovýchodním nároží patrovou věž o síle obvodových konstrukcí 150 – 160 cm. Samotný prvek věže posunuté k obvodu a nejčastěji k nároží tvrze je sám o sobě charakteristický pro období konce 14. a počátku 15. století, kdy Třebotov vlastní první Valdekové. Ostatní objekty dřevěné či zděné byly pak situovány po obvodu tvrziště.
Z podobných tvrzí, které v téže době vznikaly, nutno připomenout zejména Přerov nad Labem, který je v posledních desetiletích 14. století budován jako nové pravidelné správní sídlo na obdélném půdorysu cca 40 x 45 cm. Tato stavba však nebyla dokončena. Na počátku 15. století je rovněž na pravidelný čtverhran (32 x 34 m) rozšiřována tvrz ve Vyšehořovicích, dolní tvrz v Kestřanech z 15. století ponechává dosud obytnou věž tradičně uprostřed svého čtverhranného obrysu, zatím co o poněkud mladší stavba horní kestřanské tvrze má již věž stejně jako v Třebotově v koutě hradebního obvodu. Mezi nejmladší středověké tvrze stejného typu patří Cuknštejn u Nových hradů (1488 - 1491) a blízký Žumberk (z přelomu 15. – 16. století).
Mezi jmenované příklady řadí se důstojně Třebotovská tvrz jako čistý a zřejmě dosti ranný příklad sledovaného typu. Dějiny stavby připomínají, že Oldřich a Jan z Valdeka a na Třebotově se přidrželi za husitských válek katolické strany a že jmenovitě několik pánů z Valdeka patřilo k předním obráncům protihusitského centra na Karlštejně. Je pravděpodobné, že složité poměry vedly Valdeky k nějakým zabezpečovacím obranným akcím na své tvrzi, které však dnes již zatím nemůžeme postihnout. Je současně také možné, že v kritických letech se katoličtí páni z Třebotova uchýlili před hrozícím nebezpečím od husitské Prahy na Karlštejn, a na tvrz se vrátili až po uklidnění situace. Jan z Valdeka a na Třebotově se roku 1425 zúčastnil Zdické úmluvy o příměří mezi husity a západočeským katolickým landfrídem, tentýž se na Třebotově připomíná ještě r. 1430 a jeho bratr Oldřich r. 1442. Na následující půlstoletí až do počátku 16. století chybí k Třebotovu jakékoliv písemné doklady. Pouze před r. 1499 se A. Sedláček zmiňuje o Vojtěchu Tvochovi z Medvídkova, který zapsal nějaké platy ze vsi Třebotova a Roblína, při čemž ovšem nemusel být jejich majitelem.

Pozdně gotický sedlový portálek

Renesanční portál v přízemí

Na počátku 16. století je držitelem Třebotova Mandaléna z Vrtby, která tvrz krátce před r. 1532 odkazuje svým třem dcerám. Přes nedostatek archivních dokladů pro období pozdní gotiky lze s určitostí doložit, že stavební práce na tvrzi nestagnovaly. Dokládá to zejména obdélné zadní stavení, před které je dnes přistaven arkádový ochoz. Stavení má původní valené klenby ve sklepích a v přízemí a křížové klenby ve sníženém 1. patře. V přízemí je zde dosud široký sedlový portálek s okosenou hranou, svislá okosená ostění se zbytky polychromie se dochovala i při dnešním středním dílu 1. patra na podestě zadního schodiště.

Křížová klenba původní gotické věže

Gotická věž klenba

Kromě nárožní věže s křížovou klenbou v 1. patře a obvodové ohradní zdi předpokládáme, že středověkého původu je ve svých základních konstrukcích i celé východní křídlo s nárožním sklepem, do kterého byla však klenba vložena dodatečně. Přístup do sklepa byl zřejmě již v pozdním středověku v dnešní poloze a zachoval si díl své kamenné segmentové klenby. Vertikální spojení zajišťovala na tvrzi zřejmě vnější schodiště, navazující na pavlače. Hypoteticky lze dále předpokládat, že i široká dělící zeď mezi dnešním průjezdem a schody je snad ještě rovněž středověkého původu. Starší stav podél západní a severní obvodové zdi nám dnes již uniká. Dnešní zástavbu v těchto místech, dotvářející pravidelné nádvoří je nutno patrně přisoudit až 16. století. Hospodářský prostor s kamennou valenou klenbou, vyplňující dnes západní křídlo tvrze, je se svými rozměry i charakterem jistě následný po pozdně gotickém zadním křídle, ale je na druhé straně starší než barokní dispozice v 1. patře. Témuž období patří zřejmě i sklep situovaný v jihozápadním koutu objektu, některé příčné konstrukce a snad i výměny úseků obvodové zdi v úrovní 1. patra nad středem hlavního průčelí a při nároží západního křídla, dokladem pozdně renesanční stavební akce patrně někdy z počátku 17. stolení je kamenný pravoúhlý portálek s profilovanou přímou římsou, vložený do přízemí nárožní věže.

Dcery Mandalény z Vrtby prodaly kolem r. 1530 statek Václavovi Bechyňovi z Lažan. Ten ještě před rokem 1540 zase prodal Třebotov novoměstskému měšťanu Matoušovi Hovorčovskému. Hovorčovští drželi tvrz a ves až do r. 1615, tz. kolem 75 let. Jejich nadprůměrné sociální postavení charakterizuje koupě šlechtického přídomku „Z Kolivé hory" podle názvu vrchu za Třebotovem. Je nanejvýše pravděpodobné, že jejich dílem je postupná přeměna středověké tvrze na hmotově vyrovnaný renesanční zámeček s pravidelným vnitřním dvorem se zásahy, které byly jmenovány výše. R. 1615 prodal Matouš Hovorčovský, tehdy sídlem v Berouně, Třebotov rytíři Janovi staršímu Ledčanskému z Popic, jemuž byl však statek po stavovském povstání konfiskován. Od komory koupil potom Třebotov apelační rada Dr. Václav z Fliesenpachu a po jeho časné smrti prodala r. 1630 vdova Kateřina z Fliesenpachu tento majetek cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Velký rozdíl nákupní a prodejní ceny není jistě důsledkem nějakého radikálního stavebního vylepšení tvrze, vznikl zřejmě spekulací při nákupu konfiskace.

Změna funkce tvrze z panského sídla na faru a opatskou residenci a více než 150 let klášterní správy odrazilo se zjevně ve stavební podobě objektu, k čemuž nám však písemné doklady dnes zcela chybí. Existence bývalé tvrze je připomenuta až r. 1723 a to pouze zmínkou o pěkně postaveném farním domě, dále r. 1751 a 1770 (opatská residence s pohodlným a důstojným obydlím faráře, odděleným od služebnictva). Podobu residence závěrem baroka nám poskytuje až popis z r. 1786, provedený v rámci inventarizace majetku rok před tím zrušeného kláštera. Konfrontace popisu s dochovaným stavebním fondem dává nám možnost rekonstruovat podobu bývalé tvrze závěrem baroka. Třebotovská residence měla tehdy čtyři křídla se středním dvorem jako dnes a byla kryta šindelovými sedlovými střechami s hodinovou věžičkou s cibulovou bání v ose vstupního průčelí. Výsledkem ještě několika stavebních akcí ustálil se v baroku dvůr do dnešního půdorysu a fasády dostaly jednoduchou úpravu s olištovanými šambránami. Výraznějším architektonickým motivem stavby byl pouze dochovaný barokní hlavní portál, na který stavebně navázala cihelná klenba průjezdů. V souvislosti s přestavbou vstupního traktu bylo ještě vybudováno i sousední hlavní schodiště do patra. Jednou z nepozdějších stavebních akcí kláštera nedlouho před zrušením bylo pak asi vyklenutí otevřené arkády v 1. patře podél pozdně gotického křídla. Kromě klenby průjezdu je zřetelně barokního původu v přízemí i cihelná klenba prostoru v jihozápadním koutě dispozice s dveřmi na zahradu. Z poněkud starší barokní fáze jsou snad klenby dvou prostorů nad sebou v jihovýchodním díle půdorysu, kde byl v patře podle popisu z r. 1786 čeledník. 1. patro bylo v baroku upraveno na dispoziční dvojtrakt s obvodovou chodbou podél dvorních průčelí, přičemž dělící zeď chodby v západním křídle byla vybudována na klenbách přízemních prostorů. Přízemí sloužilo převážně hospodářskému provozu. Byly zde zejména sýpky, komory a kvelby. V 1. patře byl potom jednak oddělený byt faráře, přístupný od schodiště průrazem v nároží bývalé tvrzištní věže a jednak vlastní rezidence. Byt zahrnoval podélný pokoj ve střední části východního křídla a vedlejší klenutý pokoj v obvodu bývalé věže, k rezidenci náležela především kaple v prostoru vedle schodiště nad průjezdem. Podle zmíněného popisu měla kaple ve zdi oltář s plastikami andělů a andílčích hlaviček. Dochované zbytky připomínají výmalbu s motivy boltcových kartuší, rokají a rámů, kaple i pokoje rezidence v západním křídle i farářův byt měly vesměs vstupy obloženy dubovými profilovanými špaletami a opatřeny výplňovými dveřmi. Inventář doplňovala kachlová zelená a černá kamna. Hospodářské zázemí tvořily především kvelby a pokoj pro čeleď v 1. patře jižního křídla a přilehlá kuchyň blíže farářova bytu.
Po zrušení zbraslavského kláštera převzal panství náboženský fond při českém guberniu a bývalá rezidence se dostala celá do užívání fary. Málo udržovaný objekt, na faru příliš rozlehlý, postupně chátral. Roku 1806 hlásil farář Mayer, že je velmi sešlá střecha, do níž na všech stranách zatéká. Roku 1810 farář Sattler zaznamenal havarijní stav zejména v částech 1. patra nad dřevěnými stropy (na chodbě před farářovým bytem se tehdy pod děvečkou probořila podlaha).

Roku 1827 získal zbraslavské panství kníže Bedřich von Oettingen – Wallerstein, který uvažoval o zřízení nového kostela z velkého sálu na faře, protože starý románský kostel shledal malým. Pro vetchost byla pak před r. 1837 snesena čelní hodinová vížka.Inventární popis z r. 1841 po úmrtí děkana Fr. Briedermanna v podstatě souhlasí s popisem fary z konce 18. století, pouze některé místnosti změnily účel (viz citace v dějinách objektu). V přízemí jsou opět komory a kvelby, navíc však i stáje, chlév, ovčín a pokoj kočího.
Sýpka ve velkém přízemním prostoru západního křídla se změnila ve vozovou kůlnu s vjezdem přímo ze severního čela objektu. Dvůr měl kamennou výdlažbu. V 1. patře v kapli se připomíná oltář s mariánským obrazem. V témže roce 1841 byla na chodbě fary postavena nová cihelná příčka, v neudané místnosti vložen nový trámový strop a opravena šindelová krytina.

R. 1854 měla být střecha přeložena taškovou krytinou a většina porušených stropů, podlah i oken vyměněna. Ve střeše východního křídla pak zbudován vikýř s rumpálem, měl být prodloužen blíže neurčený chlév a zřízen čeledník. Stáje byly vydlážděny a opatřeny dosud existujícími kamennými žlaby. Velkou opravu fary, zejména omítek a rámů, při čemž byly zbořeny též dvě chlebové pece a 1 sporák – prováděl r. 1875 zednický mistr F. Vodvářka. Tyto práce byly vyvolány očekávanou návštěvou arcibiskupa kardinála Schwanzerberga u příležitosti svěcení novostavby Třebotovského kostela na místě původní románské svatyně.

Větší práce byly prováděny rovněž r. 1885, kdy byla přeložena celá tašková střecha, zřízeny nové záchody na přístavku jižního křídla a zbořena blíže neudaná dělící zeď mezi pokojem a chodbou zřejmě v jihozápadním dílu dispozice 1. patra. Dále byl pod farářovým bytem vyzděn nový pilíř. Na něj osazeny ocelové nosiče pod příčkami k chodbě v 1. patře a farářův pokoj předělen na dva menší celky. Blíže neoznačené opravy byly zaznamenány také v letech 1895 a 1900. R. 1903 byla pak zasklena dosud otevřená arkádová chodba v 1. patře.

Roku 1907 zřízena v přízemí bývalé nárožní věže řezárna, trámový strop zde nahrazen cihelnými segmenty se střední traverzou, okno k obecní studni před farou upraveno na dveře. Komín chlebové pece a komín pokoje nad řezárnou byly současně sneseny a nahrazeny novými. Ve staré kuchyni zřízena udírna masa a v přilehlé síni vyrovnána podlaha (dlaždice nahrazeny prkny). Následujícího roku 1908 byla v celé budově rekonstruována kanalizace, ve sklepě proražena dvě nová okénka, stupně do sklepů – dosud z netesaných kamenů, nově provedeny z bílých cihel, kamenný segment nad schody doklenut cihlami až ke vstupu z přízemí. Nad starým špýcharem v jižním traktu byla pak ještě spolu se schody postavena nová sýpka. Dnešní krytá pavláčka se schody do zahrady při východním průčelí fary byla zřízena r. 1913.

Roku 1926 střechy nově laťovány a stará krytina na rybinu nahrazena taškovou krytinou dvojitou. R. 1929 byla opětně opravena střecha fary, staré omítky ve velkém rozsahu nahrazeny novými, dlažba na dvoře povléknuta betonovou deskou. Vyměněny schody na pavláčku k zahradě, kolem níž mělo být současně vyzděno nové ohrazení. Nové schody z verandy k pumpě na zahradě zbudovány znovu v r. 1939.

28. října 1942 vypukl na faře požár, kterému podlehly zejména střechy a stropy 1. patra nad západní a střední částí severního (vstupního) křídla. Rozsah poškození byl odhadnut pro pojišťovnu na 33%. Arch. H. Svoboda ze Zbraslavi ještě téhož roku vypracoval projekt na obnovu celé budovy, který však byl protektorátním pracovním úřadem zamítnut, takže se nakonec realizovala jen oprava poškozených dílů krovu a střechy nad úsekem čelního a nad zadním křídlem. Na severní straně byl pak otevřený krov při schodišti uzavřen požárním štítem, na jižní straně byl starší kamenný štít opraven.
Vyhořelé křídlo bylo v 1. patře odděleno zazděním všech vstupních otvorů z chodeb a byly v něm strženy polozřícené konstrukce.

Fotografie tvrze po r. 1942

Požár 1942

Po válce došlo k menší opravě střechy r. 1954 a v r. 1958 bylo rekonstruováno zastřešení průčelního dílu fary v délce 10 m. Od té doby nebyly podniknuty již žádné podstatnější zásahy směřující k zastavení chátrání této hodnotné památky.

Fotografie tvrze r. 2001

Celkový pohled od severu

Předpokládaný architektonický vývoj tvrze původní podoba ve 14. stol; pozdně gotická přestavba; současný stav – ad Encyklopedie českých tvrzí

Předpokládaný architektonický vývoj tvrze